stránky Přírodní Humpolec

Veverka

  Webové stránky Přírodní Humpolec jsou určeny všem, které zajímá co běhá, létá, skáče a roste v Humpolci a okolí. Jaká jsou v okolí města chráněná území, památné stromy a kde hledat studánky.

Poradíme vám také jak můžete přírodě pomáhat, co si můžete přečíst za zajímavou knihu a co si uvařit dobrého. Najdete zde i užitečné kontakty a odkazy a také něco pro zasmání.

Stránky přípravuje Občanské sdružení Zelené srdce. Budeme moc rádi, když nám s jejich obsahem pomůžete článkem, nápadem, dotazem, či připomínkou. A hlavně! Hlavně, když se pro vás stanou užitečným zdrojem informací. 

výstava Bydlení pro přírodu

budky Výstava Bydlení pro přírodu vám ukáže, jak by měla vypadat správná budka nejen pro sýkorky. Nejrůznějších domečků k bydlení pro živočichy je na výstavě víc jak 30 druhů. Najdete zde ptačí budky pro sýkorky, rehky, brhlíky, poštolky, nejrůznější druhy sov, ale také budky pro netopýry a veverky, hmyzí hotel a úlek pro čmeláky. Výstava si můžete prohlédnout na hradě Orlíku nad Humpolcem v otvíracích hodinách hradu od května do konce září.

Uskuteční se ve spolupráci s obchodem Zelená domácnost, výrobci kvalitních ptačích budek firmou Dřevo Styl a Truhlářstvím Woitha a lesní správou Lesů ČR v Ledči nad Sázavou a Semenářským závodem

Ptákem roku 2016 je červenka obecná

 Česká společnost ornitologická vyhlásila ptákem roku 2016 červenku obecnou. Upozorňuje tak na skutečnost, že i běžným a široce rozšířeným druhům může hrozit nebezpečí — například prosklené zastávky hromadné dopravy. „Ptákem roku se nemusí stát jen vzácný a ohrožený druh. I červenka, která patří mezi 15 nejběžnějších ptáků Česka, nám poskytne dostatek prostoru pro poznávání přírodních tajemství i pro zamyšlení, co všechno bychom mohli ve svém okolí změnit k lepšímu,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO. O zajímavém životě červenek a o tom, proč se stala Ptákem roku čtěte v tiskové zprávě na webu ČSO.  Jelikož se červenka velmi často zabíjí o skleněné plochy, a ČSO se problematice kolizí ptáků se sklem dlouhodobě věnuje, spouštíme zároveň i kampaň Bezpečné zastávky. Bezpečné zastávky zastavky.birdlife.cz . V poslední době se objevuje stále víc prosklených zastávek veřejné dopravy, často velice nebezpečných — zastávky jsou u země, kde ptáci často létají, a nezřídka je těsně vedle park, vodní tok či jen skupina keřů, což jsou pro ptáky oázy v okolní betonové šedi. Prosklená zastávka na takovém místě je pak smrtelnou pastí. Celkově se odhaduje, že na světě ročně zahyne jedna miliarda ptáků po nárazu do skleněných ploch! Přitom o každý metr čtvereční se ročně zabije zhruba jeden pták. Jako reakci na množící se skleněné plochy spouští Česká společnost ornitologická kampaň Bezpečné zastávky. Pomocí jednoduchého webového dotazníku, ke kterému se lze připojit i z mobilu přímo na ulici (zastavky.birdlife.cz), může kdokoli ohodnotit nebezpečnost zastávky ve svém okolí. „Věříme, že se nám podaří s pomocí mnoha lidí zmapovat velké množství zastávek v krátkém čase,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO. „Informace o nebezpečných zastávkách budeme pak předávat obecním úřadům a dopravním podnikům a budeme je žádat, aby zastávky zabezpečily. Není to nic složitého, mnoho dobrých řešení je popsáno na www.ochranaptaku.cz. Jen si nesmíme myslet, že stačí jedna nalepená černá silueta.“ Nestačí a život nezachrání.

Něco pro zasmání

Jednou, před pár desítkami let cestoval jeden obchodník s baseballovými čepicemi napříč Asií. Jednou večer musel přespat pod širým nebem. Našel si tedy na pláni veliký mangovník a v jeho stínu se v podvečer uvelebil. Když se ráno probudil, s hrůzou zjistil, že je jeho batoh prázdný. Pak se podíval nahoru a kouká, že strom je plný opic, které mají na hlavách jeho čepice. Vztekle na ně zařval a ony na něj zavřeštěly. Udělal na ně pár děsivých obličejů a zjistil, že v tom jsou opice nedostižné. Hodil po nich kamenem a ony jej zasypaly nezralýmy mangy. Došlo mu, že o čepice asi přišel a tak vztekle praštil tou svojí o zem. A hle, ty blbé opice taky vzaly čepice a hodily s nimi o zem. Chlápek nezaváhal a rychle je všechny sebral, nacpal do batohu a šup, mazal pryč.
O padesát let později se vnuk tohoto obchodníka, toho času pokračovatel rodinné čepičářské tradice, vydal stejnou cestou do Asie. I on si ustlal pod stejným stromem a i jeho ráno čekalo nemilé překvapení. Chvíli bezradně koukal na strom na opice a pak si vzpomněl na příběh, který my vyprávěl jeho dědeček, a řekl si, že ty čepice dostane zpátky. Tak začal na opice mávat, ony mávaly na něj. Dělal na ně dlouhý nos a ony na něj taky. Začal tancovat, ony taky začaly poskakovat na větvích. Zatahal se za uši, ony se taky zatahaly na uši. Praštil svojí čepicí o zem - a jedna z opic povídá: "Heh, myslíš, ty troubo, že seš jedinej, kdo měl dědečka?"

Knižní doporučovna

Druhé doplněné vydání knihy Krajem zapomenutých studánek je stále v prodeji. Kromě 70 studánek popsaných v prvním vydání z roku 2005 zde najdete dalších 100 studánek z okresů Pelhřimov, Havlíčkův Brod, Jihlava a některé i od jinud. Kniha je doplněna množstvím barevných fotografií, ale i starých pohlednic.

Setkání měsíce

Sýkora koňadra je v Humpolci jedním z nejběžnějších a také nejoblíbenějších ptáků. Už na konci ledna se začínají za slunečných dnů sýkory ozývat jednoduchým ale v tomto období krásným zpěvem a ohlašují tak blížící se jaro. Na začátku dubna snáší samička do hnízda vystlaného mechem a zvířecí srstí 8-14 cihlově kropenatých vajíček. Hnízdo si buduje v dutinách stromů a zdiva, v budkách, ale při nedostatku vhodných míst třeba i v dopisní schránce a nebo v dutém sloupku u plotu. Po dvou týdnech se z vajíček lihnou ptáčata a rodičovskému páru začíná maratón krmení. Díky počítadlu příletů se zjistilo, že po dobu výchovy mláďat přiletí rodiče s krmením na hnízdo až 355 krát za den a celková spotřeba hmyzu za dobu hnízdění představuje až neuvěřitelných 0,9 kg. Sýkory hnízdí většinou dvakrát a tak se množství sebraného hmyzu zdvojnásobuje a o jejich užitečnosti nemůže být pochyb. S příchodem podzimu část našich sýkor odlétá více k jihu a na naše území přilétají severské sýkory. V případě, že by přišla zima, která by u nás přezimující sýkory zahubila, jsou zde stále ptáci, kteří je mohou nahradit.

Vzhledem k velkému počtu, jsou sýkory častou potravou jiných živočichů. V zimním období prověřuje jejich zdravotní stav zejména rychlý krahujec. Má takříkajíc v popisu práce, aby lovil nemocné a slabé a nelze jej proto odsuzovat. Složitější problém je s narůstajícím počtem strak a sojek, které jsou také do určité míry přirozenými predátory. Bohužel však člověk snížil počty jestřábů, kteří jsou predátory sojek a strak a tak tyto druhy mají málo přirozených nepřátel a jejich stavy se zvyšují. Je to další ukázka toho, jak člověk narušuje rovnováhu v přírodě. Na sýkorky si někdy stěžují i včelaři, že v okolí úlů chytají včely, ale věřím tomu, že k úmyslnému pronásledování sýkor dochází jen ojediněle.

V zimních dnech budou potřebovat sýkorky a další opeřenci naší pomoc v podobě zimního přikrmování. Na sypání do krmítek je mnoho protichůdných názorů a mělo by platit všeho s mírou a ve správný čas. V případě, že je zima bez sněhu, tak si sýkorky najdou vajíčka hmyzu ukrytá v kůře stromů a není nutné je přikrmovat. Když ale přijde sněhová kalamita a stromy obaluje námraza, tak jsou odkázány na naši pomoc. Nejlepším krmením pro sýkorky je slunečnice, kterou dokáži obratně rozlousknout a dostat se k chutnému jádru. Uškodit můžeme třeba kůží ze špeku, která je slaná a může sýkory i zabít. Zima je i nejvhodnějším obdobím pro přípravu budek „sýkorníků“ kterými můžeme sýkory přilákat do zahrad a do parků a pomoci vyřešit nedostatek přirozených bytů, protože staré stromy nemají většinou v parcích a zahradách místo. Budka by měla být vyrobena z nehoblovaných prken a mít vnitřní rozměr nejméně 13x13 cm x 24 cm výšky. Vletový otvor o velikosti 3,2 cm umístíme do horní třetiny přední stěny a nikdy před něj nedávám bidélko, protože to jen umožňuje přístup koček. Budky vyvěšujeme do výšky 2-3 m ve vzdálenosti 50 m od sebe. Sýkorky nejsou ptáci, kteří hnízdí v koloniích a proto nikdy neobsadí více budek na jednom stromě, ty s radostí uvítají vrabci, kterých však v posledních letech značně ubylo a již potřebují také ochranu a pomoc.

Kromě sýkory koňadry je běžná ještě sýkora modřinka, která je menší a na hlavě má modrou čepičku. Mezi méně známe druhy sýkor patří sýkora úhelníček, která je ve zbarvení jakoby od uhlí. Černý šátek na hlavě má sýkora babka a asi nejméně běžná je sýkora parukářka s peříčkovou chocholkou na hlavě. Tyto tři druhy však patří k lesním sýkorám, které do blízkosti lidských sídel přilétají jen v období zimní nouze

Podpořte s náma......


Menu


Co je nového?

Na půdě tam to žije 18.4.2016

Začátkem dubna byly spuštěny nové webové stránky k projektu „Na půdě, tam to žije! – aneb poznejte tajemný svět netopýrů“. Dozvíte se zde, jaké druhy netopýrů využívají úkryty na půdách, na kterých hradech a zámcích žijí, kde je můžete pozorovat a řadu dalších zajímavých informací i tipů na výlety – koukněte se zde.

Bydlení pro přírodu v Humpolci 16.4.2016

K 55 budkám pro drobné pěvce vyvěšených v městských parcích v Humpolci, letos přibudou také budky pro stromové druhy netopýrů, sovy a také domečky pro ježky a  hmyzí hotely. 

Příběh lesa 16.4.2016

Vyražte se podívat do lesa do kina v Humpolci na film Příběh lesa 21. dubna od 20:00 hodin..

Má smysl zachraňovat drobné památky v krajině? 1.3.2016

 Bacovice13Myslíte, že má smysl zachraňovat zapomenuté drobné památky v krajině?  Jestli ano, budeme rádi, když  podpoříte Občanské sdružení Zelené srdce v anketě Kraje Vysočina nazvané Zlatá jeřabina.  Každý vás hlas je pro nás podporou morální, že to, co pro památky děláme má smysl.  Kdyby se nám podařilo dosáhnout na finanční odměnu na jednom z prvních  tři míst, investujeme všechny tyto prostředky do oprav dalších zapomenutých památek. Děkujeme za vaši podporu.

Starší »

Libí se tento web ?

  Ano, zajímavé informace 1025
  Ne, příroda mě nezajímá 822
  Ne, je nudný 755

Toplist