Sýkorky
Sýkora koňadra je v Humpolci jedním z nejběžnějších a také nejoblíbenějších ptáků. Už na konci ledna se začínají za slunečných dnů sýkory ozývat jednoduchým ale v tomto období krásným zpěvem a ohlašují tak blížící se jaro. Na začátku dubna snáší samička do hnízda vystlaného mechem a zvířecí srstí 8-14 cihlově kropenatých vajíček. Hnízdo si buduje v dutinách stromů a zdiva, v budkách, ale při nedostatku vhodných míst třeba i v dopisní schránce a nebo v dutém sloupku u plotu. Po dvou týdnech se z vajíček lihnou ptáčata a rodičovskému páru začíná maratón krmení. Díky počítadlu příletů se zjistilo, že po dobu výchovy mláďat přiletí rodiče s krmením na hnízdo až 355 krát za den a celková spotřeba hmyzu za dobu hnízdění představuje až neuvěřitelných 0,9 kg. Sýkory hnízdí většinou dvakrát a tak se množství sebraného hmyzu zdvojnásobuje a o jejich užitečnosti nemůže být pochyb. S příchodem podzimu část našich sýkor odlétá více k jihu a na naše území přilétají severské sýkory. V případě, že by přišla zima, která by u nás přezimující sýkory zahubila, jsou zde stále ptáci, kteří je mohou nahradit.
Vzhledem k velkému počtu, jsou sýkory častou potravou jiných živočichů. V zimním období prověřuje jejich zdravotní stav zejména rychlý krahujec. Má takříkajíc v popisu práce, aby lovil nemocné a slabé a nelze jej proto odsuzovat. Složitější problém je s narůstajícím počtem strak a sojek, které jsou také do určité míry přirozenými predátory. Bohužel však člověk snížil počty jestřábů, kteří jsou predátory sojek a strak a tak tyto druhy mají málo přirozených nepřátel a jejich stavy se zvyšují. Je to další ukázka toho, jak člověk narušuje rovnováhu v přírodě. Na sýkorky si někdy stěžují i včelaři, že v okolí úlů chytají včely, ale věřím tomu, že k úmyslnému pronásledování sýkor dochází jen ojediněle.
V zimních dnech budou potřebovat sýkorky a další opeřenci naší pomoc v podobě zimního přikrmování. Na sypání do krmítek je mnoho protichůdných názorů a mělo by platit všeho s mírou a ve správný čas. V případě, že je zima bez sněhu, tak si sýkorky najdou vajíčka hmyzu ukrytá v kůře stromů a není nutné je přikrmovat. Když ale přijde sněhová kalamita a stromy obaluje námraza, tak jsou odkázány na naši pomoc. Nejlepším krmením pro sýkorky je slunečnice, kterou dokáži obratně rozlousknout a dostat se k chutnému jádru. Uškodit můžeme třeba kůží ze špeku, která je slaná a může sýkory i zabít. Zima je i nejvhodnějším obdobím pro přípravu budek „sýkorníků“ kterými můžeme sýkory přilákat do zahrad a do parků a pomoci vyřešit nedostatek přirozených bytů, protože staré stromy nemají většinou v parcích a zahradách místo. Budka by měla být vyrobena z nehoblovaných prken a mít vnitřní rozměr nejméně 13x13 cm x 24 cm výšky. Vletový otvor o velikosti 3,2 cm umístíme do horní třetiny přední stěny a nikdy před něj nedávám bidélko, protože to jen umožňuje přístup koček. Budky vyvěšujeme do výšky 2-3 m ve vzdálenosti 50 m od sebe. Sýkorky nejsou ptáci, kteří hnízdí v koloniích a proto nikdy neobsadí více budek na jednom stromě, ty s radostí uvítají vrabci, kterých však v posledních letech značně ubylo a již potřebují také ochranu a pomoc.
Kromě sýkory koňadry je běžná ještě sýkora modřinka, která je menší a na hlavě má modrou čepičku. Mezi méně známe druhy sýkor patří sýkora úhelníček, která je ve zbarvení jakoby od uhlí. Černý šátek na hlavě má sýkora babka a asi nejméně běžná je sýkora parukářka s peříčkovou chocholkou na hlavě. Tyto tři druhy však patří k lesním sýkorám, které do blízkosti lidských sídel přilétají jen v období zimní nouze.(pk)