Jedním z nejvzácnějších a také nejohroženějších živočichů vyskytujících se v Zálesí je perlorodka říční.  Její lastura připomíná tvarem a velikostí známou  škebli rybničnou, ale na rozdíl od ní je celá černá a žije pouze v tekoucích vodách. Ještě na začátku minulého století se v toku Jankovského potoka mezi Starými Bříštěmi a Jankovem vyskytovalo několik desítek tisíc kusů těchto živočichů a z vyprávění vím, že se ve mlýnech na potoce používaly rozsekané lastury ke krmení domácích kachen. Dnes zde žije perlorodek pouze několik desítek a jedná se o jednu ze dvou lokalit výskytu v kraji Vysočina.  Perlorodka by se za příznivých podmínek dokázala poměrně rychle rozmnožit, ale tyto podmínky v současné době nejsou splněny a tak zde žije díky své dlouhověkosti (dožívá se až 100 let), ale nerozmnožuje se.  V případě, že by se podařilo zlepšit kvalitu vody spolu s dalšími parametry, tak by byla velká naděje na přežití tohoto druhu.   A jak je to s perlami ?  Perlorodka říční má perly velice vzácně a nejsou kvalitní.  Podařilo se mi najít vyprávění, jak to bylo s hledáním perel kdysi: “Bylo červencové nedělní jitro a já spěchal lučinami podél vsi k Janovskému potoku. Pstruzi vymršťovali se nad vodu lapajíce hmyz a z oblohy se ozývalo mekání bekasíny. Níže po proudu jsem uviděl v olšový svlékat se muže. Shodil svrchní oděv a už po pás brodil se potokem, časem shýbaje se a mizející v travnatém břehu.Byl to mysletínský pazderka Fučík, lovec perel. Plížil se sehnut proti jasnému křišťálovému proudu, aby si nekalil vodu. Hleděl bystře do poskakujících vlnek a často sahal, noře se až po krk, do písčitého dna, vynášeje tlusté vejčité lastury s černohnědým nádechem. Byla to perlorodka říční. Vybíral lasturu po lastuře z vody, pootevřel ji a zkoumal, je-li v ní perla. „Už jsem jich vylovil asi 50 a dosud jsem nic nenašel“ volal na mne a dále postupoval potokem. „Už jí mám“ vykřikla Fučík, šíře ústa k úsměvu a rozvírajíce lasturu. Na plášti byla přilepená malá kulička zvící velikosti hrachu, bělavého, perleťového lesku. „Ta je pěkná, za tu bude alespoň 20 korun. Už jsem dlouho takovou nenašel“ vykládal. „ A nejsou všechny takové ?“ tázal jsem se. „Ale kdež, mnoho jich najdu, které nejsou k ničemu. Jsou malinké, kalné, nelesknou se a ani nejsou kulaté. Ty nikdo nechce. Tuhle dobře prodám, ale ne v Humpolci, tam by mě ošidili, ale v Jihlavě u zlatníka, ten jí bude rozumět“ a již balil perlu do papírku. „Takhle brzy zbohatnete“ zažertoval jsem. „Už je hledám 20 let a stále jsem v pazderně“ odvětil posmutněle. „Tohle je letos druhá. Ta první byla menší a za tu jsem dostal jen 8 korun. Na tabák je to přece dobré. Mám v neděli zahálet ? Houby nerostou a kouřit se chce. Sedlák mnoho neplatí a tak zaplať Pán Bůh za to“ a již znovu sehnut brodil se dál proti proudu“.

             V dnešní době je mnohem vzácnější každá živá perlorodka, protože ta se za perlu koupit nedá. Kromě čisté vody potřebuje perlorodky i písčitoštěrkové dno, do kterého se částečně zahrabávají a takto „ukotvené“ filtrují vodu, ze které získávají potravu. Pro úspěšné rozmnožování potřebují také pstruhy, na jejichž žábrech malé perlorodky nějakou dobu žijí a pstruzi je vynesou proti proudu potoka do příznivých míst k životu. Životní cesta perlorodek není vůbec jednoduchá sama o sobě a ještě ji komplikujeme my, lidé. V současné době  probíhají jednání a připravují se opatření (např. zatravnění některých pozemků), která by měla pomoci zlepšit podmínky pro život tohoto vzácného druhu.

 Snad ještě není pozdě a i za několik let budeme moci říct, že perlorodka říční  na jednom z posledních míst výskytu  stále ještě žije. (pk)